Gaviál indický

(Gavialis gangeticus)

 

Třída: plazi, Řád: krokodýli, Čeleď: gaviálovití

Zeměpisné rozšíření: Ostrůvkovitě v severní Indii a Nepálu

Biotop: velké, hluboké, rychle proudící řeky s čistou vodou

Potrava: v dospělosti takřka výhradně ryby

Rozměry: Délka 3 – 7 m, z toho připadá asi polovina na ocas, hmotnost 90 − 140 kg.

Rozmnožování: Klade 30 – 50 (6 – 95) vajec, inkubační doba trvá 72 – 97 dní.

Zajímavosti: Proč se jmenuje gaviál? Gavialis souvisí se slovy „gharyial“, což znamená krokodýl, a „ghara“ neboli hrnec – zvláštní útvar na špičce čenichu dospělých samců.

Nejnápadnější znaky: Čelisti – jsou úzké, dlouhé a vyzbrojené ostrými zuby, kterých je 106–110. Gaviálové jsou na tento svůj jediný lovecký nástroj velmi opatrní a pečlivě dbají na to, aby čelistmi nenarazili do tvrdého podkladu nebo se nezamotali do rostlin.

Oči – jsou posazené na vrchol hlavy a mají svislou štěrbinovitou zorničku. Gaviálové mají velmi dobrý zrak.Nohy – poměrně slabé, nevhodné k chůzi na souši, ale skvělé při plavání díky ploutevním lemům a plovacím kýlům.

Ocas – dlouhý a ohebný, na hřbetní straně opatřený nápadným hřebenem. Slouží jako dokonalé kormidlo k manévrování ve vodě.

Sociální život a péče o mláďata: Gaviálové žijí v „harémech“ – jeden dospělý samec a několik samic. Rádi se sluní všichni společně. Při námluvách se uplatní ghara na špičce samcova čenichu a vzájemné hlasové dorozumívání. Samice klade vejce do jámy na písčitém břehu a pak okolí hnízda hlídá. Mláďata se po vylíhnutí uchýlí do vody, kde na ně čekají rodiče a vozí je na hlavě a hřbetě, dokud nejsou dostatečně samostatná.

Proč je tak ohrožený? Gaviál je výjimečný svým přizpůsobením k životu v rychle tekoucích čistých vodách s dostatkem ryb (ty jsou v dospělosti jeho jedinou potravou). Na souši není schopen přežít, protože na rozdíl od jiných krokodýlů nedokáže zvednout tělo a jít nebo běžet, natož si ulovit nějakou potravu. V kalné vodě nedokáže ulovit ryby a navíc si může snadno poranit citlivé čelisti. Gaviál s poraněnými čelistmi je v podstatě mrtvý.

Takoví živočichové, úzce vázaní na specifické životní prostředí, nejsou schopni se přizpůsobit příliš rychlým změnám ani osídlit jiný biotop. Proto jsou i snahy o záchranu gaviálů, ať už přemístěním do jiných oblastí, nebo chovem v záchranných centrech, nesmírně obtížné a mnohem méně úspěšné, než je tomu u jiných druhů krokodýlů.

Zajistit transport gaviálů je velmi komplikované, a to nejen z hlediska všech zákonných náležitostí, ale i s ohledem na zvířata. Gaviáli se přepravují v bednách „šitých na míru“ a opatřených dvířky, jimiž mohou na místě určení sami vyjít ven. Během přepravy je nutné dbát na to, aby se s transportkami zacházelo šetrně a aby byla zvířata vždy v temperovaných prostorách, ať už v autech, letištních halách nebo letadle samotném.

Po příjezdu byli gaviálové pečlivě prohlédnuti, změřeni a zváženi. Do Prahy dorazila velmi mladá zvířata (vylíhla se v průběhu roku 2004), která měří 120 – 170 cm a váží 2,5 – 10 kg. Ačkoliv je gaviál vodní krokodýl, není možné vypustit zvířata hned do vody. Nejprve si gaviáli zvykali na nové prostředí na souši a pak bylo třeba dopřát jim čas na mělčině, aby nedošlo k teplotnímu šoku a dalším nežádoucím reakcím. V expozici byli gaviálové ponecháni několik dní v naprostém klidu, aby se s prostorem dobře seznámili. Potrava (malé rybky) jim byla nabídnuta až třetí den po příchodu.

(Text je citace z Lexikonu zvířat pražské ZOO)

   
   
   

 

Zpět