Třída: plazi, Řád: krokodýli, Čeleď: gaviálovití
Zeměpisné rozšíření: Ostrůvkovitě v severní Indii a Nepálu
Biotop: velké, hluboké, rychle proudící řeky s čistou vodou
Potrava: v dospělosti takřka výhradně ryby
Rozměry: Délka 3 – 7 m, z toho připadá asi polovina na ocas,
hmotnost 90 − 140 kg.
Rozmnožování: Klade 30 – 50 (6 – 95) vajec, inkubační doba trvá 72
– 97 dní.
Zajímavosti:
Proč se jmenuje gaviál? Gavialis souvisí se slovy „gharyial“, což znamená
krokodýl, a „ghara“ neboli hrnec – zvláštní útvar na špičce čenichu
dospělých samců. Nejnápadnější
znaky: Čelisti – jsou úzké, dlouhé a vyzbrojené ostrými zuby, kterých je
106–110. Gaviálové jsou na tento svůj jediný lovecký nástroj velmi opatrní a
pečlivě dbají na to, aby čelistmi nenarazili do tvrdého podkladu nebo se
nezamotali do rostlin. Oči – jsou
posazené na vrchol hlavy a mají svislou štěrbinovitou zorničku. Gaviálové
mají velmi dobrý zrak.Nohy – poměrně slabé, nevhodné k chůzi na souši, ale
skvělé při plavání díky ploutevním lemům a plovacím kýlům.
Ocas – dlouhý a ohebný, na hřbetní straně opatřený nápadným hřebenem. Slouží
jako dokonalé kormidlo k manévrování ve vodě.
Sociální život a péče o mláďata: Gaviálové žijí v „harémech“ – jeden dospělý
samec a několik samic. Rádi se sluní všichni společně. Při námluvách se
uplatní ghara na špičce samcova čenichu a vzájemné hlasové dorozumívání.
Samice klade vejce do jámy na písčitém břehu a pak okolí hnízda hlídá.
Mláďata se po vylíhnutí uchýlí do vody, kde na ně čekají rodiče a vozí je na
hlavě a hřbetě, dokud nejsou dostatečně samostatná.
Proč je tak ohrožený? Gaviál je výjimečný svým přizpůsobením k životu v
rychle tekoucích čistých vodách s dostatkem ryb (ty jsou v dospělosti jeho
jedinou potravou). Na souši není schopen přežít, protože na rozdíl od jiných
krokodýlů nedokáže zvednout tělo a jít nebo běžet, natož si ulovit nějakou
potravu. V kalné vodě nedokáže ulovit ryby a navíc si může snadno poranit
citlivé čelisti. Gaviál s poraněnými čelistmi je v podstatě mrtvý.
Takoví živočichové, úzce vázaní na specifické životní prostředí, nejsou
schopni se přizpůsobit příliš rychlým změnám ani osídlit jiný biotop. Proto
jsou i snahy o záchranu gaviálů, ať už přemístěním do jiných oblastí, nebo
chovem v záchranných centrech, nesmírně obtížné a mnohem méně úspěšné, než
je tomu u jiných druhů krokodýlů.
Zajistit transport gaviálů je velmi komplikované, a to nejen z hlediska
všech zákonných náležitostí, ale i s ohledem na zvířata. Gaviáli se
přepravují v bednách „šitých na míru“ a opatřených dvířky, jimiž mohou na
místě určení sami vyjít ven. Během přepravy je nutné dbát na to, aby se s
transportkami zacházelo šetrně a aby byla zvířata vždy v temperovaných
prostorách, ať už v autech, letištních halách nebo letadle samotném.
Po příjezdu byli gaviálové pečlivě prohlédnuti, změřeni a zváženi. Do Prahy
dorazila velmi mladá zvířata (vylíhla se v průběhu roku 2004), která měří
120 – 170 cm a váží 2,5 – 10 kg. Ačkoliv je gaviál vodní krokodýl, není
možné vypustit zvířata hned do vody. Nejprve si gaviáli zvykali na nové
prostředí na souši a pak bylo třeba dopřát jim čas na mělčině, aby nedošlo k
teplotnímu šoku a dalším nežádoucím reakcím. V expozici byli gaviálové
ponecháni několik dní v naprostém klidu, aby se s prostorem dobře seznámili.
Potrava (malé rybky) jim byla nabídnuta až třetí den po příchodu.
(Text je citace z Lexikonu zvířat pražské ZOO) |